Aby nám cesta lépe utíkala a nebyl zbytečný stres, vzal jsem sebou na výlet i Freda, aby se Bruno cítil v rámci možností jako doma. Cestu jsme zvládli bez problému, asi i díky velkému vedru byli myšáci paralyzováni a celý den prospali. Nejdřív museli čekat do odpoledne v práci a pak ještě na veterině, protože jsme nebyli objednaní. Nakonec jsme ale přišli rychle na řadu, ani jsem se nemusel hlásit, pamatovali si nás z minulých návštěv.

Naše diagnóza se potvrdila, strup se podařilo na místě alespoň z části odstranit, včetně hnisu, který se pod ním vytvořil. Pokyny do dalších dnů - několikrát denně dezinfikovat a hlavně se snažit strup rozmočit a odstranit. To se nám nakonec pěkně podařilo, v ráně žádný hnis není, a tak doufáme, že se vše dobře zahojí. V tuto chvíli pokračujeme v dezinfikování rány, to už ale není takový problém, myslím, že Brunovi na tom vadí jen pocit mokra na břiše.

Dostává mimojiné i něco proti bolesti. Podáváme naštěstí jen jednou denně do tlamičky. Samozřejmě mu to vůbec nechutná a tak na pár kapek léku spotřebujeme několikanásobně víc pribináčku. Druhou nepříjemností je píchání antibiotik. Tady už musíme podávat injekčně, rovněž jednou denně.

Na závěr je potřeba Bruna hodně pochválit, s Bubem byl mnohem větší boj. Bruno snáší zákroky celkem dobře, snad to tak bude pokračovat, resp. snad pokračování nebude potřeba. Během týdne dobereme antibiotika a snad to bude všechno

Situace byla krajně podezřelá protože jsem v onu chvíli byli poblíž a věděli jsme, že každý je zalezlý v jiném koutě. Nejdřív mě upoutal tmavý flek, který měl Bruno na krku. První myšlenka byla na škrábnutí a následný strup na ráně, ale při bližším pohledu mi došlo, že nejde o krev, ale o kus fialové deky. V dece vyspávají již několik měsíců, během kterých ji neustále různě popotahují, pokud jsou v kleci, tak ji soukají dovnitř. V důsledku je deka různě prokousaná a potrhaná na cáry.

Ve zvlášť pocuchané části se Bruno rozhodl, že si ustele a jak si hledal optimální pozici, podařilo se mu prostrčit hlavu skrz díru, která se mu asi líbila a snažil se přes ni procpat celý. Zůstalo jen u hlavy, dál už to pochopitelně nešlo a ke vší smůle se v díře zahákl ušima, takže to nešlo ani zpátky. Proto ta panika.

Bylo to nakonec docela štěstí, že jsme byli poblíž. Oprátku měl utaženou opravdu natěsno, museli jsme při jejím stříhání dávat velký pozor. Snad si vezme ponaučení a podobných vylomenin bude ubývat.

Orientační výsledky ukázaly překvapení v tom, že vede Fred s váhou těsně přes půl kila, Bruna osciloval kolem hodnoty 470 gramů, až napohled vypadá mohutnější (tlustější, co si budeme povídat). Na kluky je to ale váha pořád relativně malá a očekáváme jejich další růst.

Už teď se těšíme na další vážení, snad se obejde bez následků. Při tom posledním se nám Fred málem zalknul. Pro uklidnění dostal mandli s vidinou, že si ji na váze bude hryzat a na chvíli postojí. Ikdyž oříšky mají jindy rádi za všech okolností, tentokrát se Fred zachoval jako křeček. Mandli si nějak nasoukal do pusy a pokoušel se utíkat. Po vážení ji vyplivl a v klidu zbaštil. Tak zase příště.