Stanislav Machalík

Seznámení s geocachingem

Geocaching je turistická, navigační a trochu i internetová hra. Spočívá v tom, že někdo na neznámé místo ukryje schránku, které se v angličtině říká cache, čtěte a dnes už také většinou pište “keš”. Na internetu zveřejní její souřadnice a různé doplňující informace. Ostatní potom tuto schránku pomocí navigačních přístrojů hledají. Při nalezení se zapíšou do sešitku ve schránce, případně si vyberou něco z obsahu a výměnou do keše vloží něco svého. Po návratu svůj nález anebo i neúspěch zaevidují na speciální internetové stránce (www.geocaching.com).

Jak to všechno začalo?

Na začátku geocachingu bylo rozhodnutí vlády Spojených států amerických vypnout chybu uměle zaváděnou do systému GPS. Do té doby to pro civilní použití byla jen drahá hračka s přesností v průměru padesát metrů. Od 2. května 2000 se přesnost GPS rázem zvýšila na metry.

V internetových diskuzích se hned začalo řešit, jak této přesnosti využít. Jistý Dave Ulmer následující den umístil do lesa v Oregonu schránku a zveřejnil její souřadnice. Kdo ji našel, mohl si z ní něco vzít a zanechat něco svého. Během několika dnů se v USA objevily další podobné schránky a do měsíce byl na internetu web, kam se daly psát dojmy a zážitky z hledání. Slovo geocaching bylo poprvé použito 30. května 2000. Skládá se z předpony geo, označující činnost související se Zemí, a slova cache – skrýš.

Jak to bylo s první keší? První úkryt byl oznámen v roce 2000 příspěvkem v internetové konferenci Usenet, ve kterém Dave Ulmer oznámil celosvětově první cache. Prozrazuje souřadnice a upozorňuje, že jde o černý plastový kbelík zakopaný v zemí. Stanovuje pravidla, která platí dodnes: něco z obsahu si vezměte, něco ponechte a zapište se do logbooku. Co bylo uvnitř první cache? První geocacheři našli mapu Delorme Topo USA, dvakrát CD-ROM, kazeťák, VHS kazetu s filmem George of the Jungle, knihu od Rosse Perota, čtyři dolarové bankovky, prak a konzervu s fazolemi. Prvním geocacherem byl Mike Teague, který vzal ze schránky peníze a zanechal cigarety, audiokazetu a pero. Zejména ztrouchnivělá konzerva z první náplně je velmi známá, existuje jako travelbug O.C.B. Mezi jinými travelbugy má ale výsostné postavení – už necestuje po světě, objevuje se jen při slavnostních příležitostech, různých geosetkáních.

Jak je to dnes?

V dnešní době si lze vybírat ze stovek tisíc pokladů v několika stovkách zemích. Aktuální počet keší založených v České republice lze zjistit zde, číslo neustále stoupá. Na oficiálním webu není k dispozici statistika nejaktivnějších geocacherů, ale pro Českou republikuv můžete použít tuto stránku.

Proč to děláme a co z toho máme?

Co mám z toho, že někde najdu skrytou krabici se sešitkem, do něhož se zapíšu? Většinou navíc až poté, co v lázni z vlastního potu vylezu na kopec, proderu se trním, zamotám do pavučin, zcvrnknu z kalhot několik klíšťat a pokud možno ještě spadnu do louže nebo zmoknu.

Myslím, že odpověd vyjadřuje také pocity ostatních cacherů (někdy se můžete setkat s počeštěným výrazem kačerů či kešerů) - je to radost z pokoření určité výzvy. Víte, že na určitém místě na vás čeká „poklad“ a vy ho chcete najít. Vycházky dostanou vyšší smysl, mají konkrétní cíl.

S geocachingem se navíc dostanete na zajímavá místa, o kterých třeba ani netušíte. Keše vždy jsou – nebo alespoň mají být – ukryty tam, kde to má nějaký smysl, kde můžete něco zajímavého vidět. Zakladatel skrýší vám chce něco ukázat, samotná keš je už potom spíš bonus. S tím, jak se počet keší zvyšuje a zakládají je často i lidé bez zkušeností, tato původní podmínka už někdy neplatí. Vyplatí se proto číst informace a poznámky ostatních hledačů. Snadno z nich poznáte, kdy je keš nesmyslná a nemá smysl se na ni vypravovat.

Co je k tomu potřeba?

Kromě přístupu k internetu potřebujete hlavně GPS navigaci. Raději zapomeňte na navigátory do automobilu. I když se s nimi teoreticky dá keš najít, mnohem vhodnější jsou turistické navigace. Nemusí být drahé. V bazaru levně seženete kvalitní přístroje, hlavně značky Garmin, která ovládá český trh. A ani nové přístroje nejsou už tak drahé jako dřív.

Základní funkcí, kterou GPS pro geocaching musí umět, je ukládání bodů na zadané souřadnice. K těmto bodům potom musí umět navádět – šipkou, která stále ukazuje k cíli, a údajem o vzdálenosti. V navigátoru nakonec ani nemusí být mapa. Stačí mít s sebou papírovou a orientovat se podle ní. Mapa je ale velmi praktická, a doporučuji vždy raději sáhnout po mapovém přístroji.

Keše je možné hledat i s kapesními počítači vybavenými GPS, stačí do nich nainstalovat vhodný software. Není vyloučena ani navigace pomocí mobilních telefonů, opět musíte jen najít programy, které vám při tom pomohou. U navigátorů určených do auta bývá problém v tom, že se snaží polohu uživatele vždy přilepit na nejbližší silnici. Tuto vlastnost někdy nelze vypnout a s ní se keš hledá velmi špatně. I když máte v ruce GPS, neodsuzujte papírové mapy. Tyto dvě pomůcky se totiž velmi dobře doplňují.

Pozor na mudly

Přesnost GPS navigací je v ideálním případě řádově několik metrů. Keše jsou navíc velmi často v lese, na místech, kde není dobrý signál, jejich majitel je silně maskuje, aby na ně nenarazil žádný mudla. Někdy také nejsou přesně zaměřené. Budete muset pečlivě hledat. Mudla? To je oficiální termín, který asi není potřeba vysvětlovat lidem, kteří četli některý díl Harryho Pottera. Význam je stejný jako v kouzelnickém světě, kde se tak označovali lidé, kteří nic netuší. V geocachingu to jsou všichni kolemjdoucí, kteří nemají v ruce GPS.

Keše je nutné před mudly pečlivě chránit a při vyzvedávání pokladu musíte být nanejvýš opatrní, abyste nevzbudili jejich pozornost. Důvodem této opatrnosti je ochrana schránek proti poškození, přemístění nebo odcizení. Mudlové by neměli do světa geocacherů proniknout. Obavy před mudly jsou opodstatněné. Myslíte, že by jinak vydržela keš na Václavském náměstí, kolem které denně projdou tisíce turistů?

Typy keší podle velikosti

Keše se podle velikosti dělí do čtyř skupin. Při plánování se vždy podívejte, jak je schránka velká, pomůže vám to potom při hledání. Je vždy lepší, když víte, jak rozměrný předmět hledáte.

Micro: typicky se jedná o krabičku od filmu, o tubu od rozpustných tablet apod. V takových keších bývá pouze smotaný logbook a tužka. Nic se do nich obvykle nevkládá, nic se neodnáší. Existují také schránky neoficiálně označované jako „nano“. Vypadají jako miniaturní knoflíková baterie, na stránkách geocaching.com se ale stále označují jako „micro“.

Small: malá schránka, objem půl až jeden litr. Dovnitř se už něco vejde, např. mince geocoin (viz dále) běžné velikosti či jiné drobné předměty.

Regular: do této schránky se už vejde ledacos, objem více než litr.

Large: opravdu velká schránka, například kbelík a větší.

Základní typy keší

Tradiční keš: v této podobě geocaching začínal a těchto keší je zdaleka nejvíc ze všech. Dopředu znáte souřadnice, přímo na nich najdete schránku, zapíšete se, vrátíte ji zpět.

Multikeš: souřadnice nevedou přímo ke skrýši, ale na místo, kde se dozvíte další informace. Můžete tam najít krabičku s dalšími souřadnicemi. Může tam být ale také číslo nebo jiná hádanka, pomocí níž spočítáte další souřadnice. Na nich buď může být keš, nebo další krok, přes který se musíte dostat. Hledání multikeše proto většinou zabere více času než u tradičních keší.

Mystery keš: u tohoto typu skrýše dokonce souřadnice vůbec neznáte, musíte na ně přijít vyluštěním hádanky, rébusu, matematické nebo jiné hříčky. Jak zjistíte, jestli je váš výsledek správný? Často až na místě, kam se vypravíte a třeba po dlouhém hledání zjistíte, že keš bude asi někde jinde. Také tyto keše jsou časově náročnější, luštit ale často můžete v teple domova.

S těmito třemi typy keší se setkáte nejčastěji. Existují ještě další, je jich ale mnohem méně. Zajímavá je třeba webcam keš. Na souřadnice míří webová kamera a když se na ně dostanete, zavoláte někomu u internetu, aby vás „vyfotil“ a uložil obrázek. Ten potom přiložíte k internetovému zápisu jako důkaz, že jste u keše byli. Keše typu earth ukazují různé geologické zajímavosti. Neobsahuje schránku, je ale nutné odpovědět autorovi na dotazy uvedené v listingu. Na závěr lze zmínit např. ještě virtuální, wherigo, CITO a další typy keší, na které narazíte jen výjimečně.

Travelbugy a geocoiny

Některé předměty v keších nejsou určeny na výměnu. Slouží k tomu, aby cestovaly po světě, ze skrýše ke skrýši. Nazývají se travel bug a geocoin.

Jako travel bug (cestující brouk) může sloužit libovolný předmět, ke kterému se připevní speciální identifikační štítek s vyraženým unikátním kódem. Geocoin je kovová nebo i jiná mince, na které je opět idenfitikační kód. Když některý z těchto předmětů v keší najdete, vezměte ho jen za účelem, že ho přemístíte jinam, do jiné keše.

Cesta travel bugů a geocoinů se pečlivě sleduje. Když některý z těchto předmětů vyzvednete z keše, na speciální stránce webu geocaching.com to musíte zapsat. Zadáte vyražený kód do políčka, tím se dostanete na stránku, kde se zapíšete podobně jako při nalezení keše. Podobně zaznamenáte i vložení předmětu do další keše. Je také vhodné přečíst si, kam chce travel bug nebo geocoin cestovat. Často není jejich cílem jen tak se poflakovat. Některý chce objet svět, jiný má za cíl konkrétní zemi nebo místo.

Převzato z http://navigovat.mobilmania.cz/clanky/AR.asp?ARI=112930, kde je také uvedeno více.